KAŽDÝ JSME JEDINEČNOU BYTOSTÍ.
Narozením se vydáváme na cestu životem. Kde, kdy a jak se na světě zrodíme si nevybíráme. Někteří z nás věří, že naše cesta je předem dána a rodíme se přesně kam máme. Ať tak, či jinak všichni začínáme svou cestu šťastni, usměvaví, s velkou vnitřní energií, s důvěrou, že je vše možné a všechno dokážeme.
V prvních několika letech se učíme nové věci raketovou rychlostí, vnímame nejrůznější podněty, věříme, že dobro vítězí nad zlem a život je úžasnou pohádkou. Jak dospíváme, zjišťujeme, že v lidské společnosti neexistují víly a andělé, že život se rovná řešení problému a pozitivní radostný přístup se již „nenosí“. Učíme se věci, které jsou správné a co je jak společensky přijatelné. Zjišťuje, že i přes všechna pravidla slušnost, skromnost a úcta se již z naší uspěchané společnosti nějak vytrácí. A když jsme v něčem dobří nebo nás něco baví, tak jsme mnohdy nuceni to změnit. Zvláště, když vyčníváme z řady. To vyvolává vlny nesouhlasu.
Dospělost přináší zodpovědnost, řešení každodenních záležitostí a komplikací v soužití s ostatními. Doba je rychlá a pro většinu z nás neexistuje možnost se zastavit. Hodnota člověka je dána předně jeho nahromaděným majetkem a postavením. Na spokojený život a příjemné chvile nějak není prostor. Stěžujeme si, že čas letí a není ho dostatek. Až najednou zjistíme, že se v důchodu staráme o vnoučata. Náš předurčený čas na tomto světe se krátí.
Na co budeme vzpomínat něž odejdeme z tohoto světa? Budeme šťastni, že máme velký dům a drahé auto? Nebo budeme stísnění lítostí, že jsme nestihli co jsme chtěli udělat a zažít? Že nemáme další možnost říci „Mám tě rád“, potkat známe a kamarády, sdílet příjemné zážitky, dělat co nás baví a co máme rádi? Budou naše vzpomínky vděčností za pohádkový život v lásce? Nebo budeme přemýšlet nad tím, že náš život mohl vypadat jinak? Jen kdybychom ještě měli trochu času…..
Kam se podělo to malé dítě v nás plné optimismu, lásky, sebedůvěry a síly, že změní svět? Kde se během života vytratilo? Jak je možné, že život je tak krátký. Řeknu vám jedno tajemství, které platí pro všechny lidi na světě „Času máme všichni stejně“.
Každý den máme k dispozici 24 neskutečných hodin, které může využít do jejích poslední minuty.
Dítě v mnoha z nás ještě neumřelo. Jsme to pořád my. Člověk, který si zaslouží žít naplněný život, mít své velké sny a důvěru ve vlastní Já. Dělat co nám přínáší radost, dostávat i rozdávat lásku. Smát se nebo plakat, chovat se přirozeně tak jak to cítí nebo věřit na dobré skřítky, když v ně má víru. Najít svůj smysl na tomto světě i vědet, kdo je. Lidé, situace i problémy, které nás obklopují formují náši osobnost k obrazu svému. Není snadné jít vlastní cestou.
Nechceme snad ležet na smrtelné posteli ve smutku a vzpomínat na promarněná léta. Zanechme omluvy a výmluvy, vezměme život do vlastních rukou právě teď!
Vydejme se Cestou jedinečnosti a žijme podle vlastního nastavení, spokojeně v radosti a míru, pokoře, vděčnosti a bohatství každý den.
ČEKÁ NA NÁS NÁŠ VLASTNÍ ŽIVOT.
Napište si o novinky pro setkání Cestou jedinečnosti formulářem níže.
