Tajemství mořských hlubin

Tajemstvi hlubinViděli jste někdy přírodopisný film o životě pod vodou a obdivovali sílu moří a oceánů? V televizi vypadají velmi přitažlivě, ale také nedostupně. Kdo nezažil, neuvěří…

Je tomu několik let, kdy mě kamarád poprosil, zda-li bych mu dělala „Bodyho“. Tehdy jsem přikývla aniž bych tušila o co jde. Kamarád je dobrodruh a já věděla, že se s ním nudit nebudu. Po zjištění, že „Body“ je partner pro potápění mě polila hrůza, protože vodu a plavání jsem neměla ráda již od svých dětských let. Byla jsem malá a kamarád mnohonásobně těžší než já se na koupališti bavil tím, že mě topil. Kromě této špatné zkušenosti z vody, jsem také několik měsíců léčila bolestivý zánět ucha. „No co už“,  řekla jsem si „slíbíla jsi to, tak od toho teď snad neutečeš!“. Panickou hrůzu z těchto zážitků brzy vystřídala zvědavost. „Mám na to? Vydrží to moje uši, tělo, srdce…?“.

V létě jsme vyrazili do Chorvatska na týdenní potapěčský kurz. Můj kamarád s neskrývaným nadšením, já s nemalými pochybnostmi a podvědomým strachem o přežití. Ale také zvědavá zkusit něco nového. I když jsem věděla, že to pro mě bude náročné, tak jsem chtěla zvědět kam až se můžu dostat. Kurz se skládal z teorie na pevnině a praktického cvičení na volném moři v hloubce asi 5 m. Pod milým, ale přísným vedením české instruktorky=potapěčky bylo nutné zadané úkoly (i případné omyly či nezdary) řešit pod vodou, tedy bez možnosti úniku do bezpečí kyslíku. Ze začátku šlo vše hladce. Potápění se mi začínalo líbít, i když to až do této chvíle znamenalo pouze sezení na mořském dně. Pak přišel tréning sundání masky z obličeje. I do tohoto úkolu jsem se pustila s nasazením. Kyslík k dýchání jsme si pro toto cvičení mohli ponechat. To byla docela moje záchrana. Po sundání masky jsem měla ihned vodu úplně všude! Nevěděla jsem, že používám k dýchání zároveň pusu i nos. Ve vteřině jsem měla zaplavený celý nos, pusu, oči… pohltila mě velká panika a kašel. Kašel? Ano kašel, takový jako když vám na vzduchu něco zaskočí. Pod vodou ještě mnohonásobně umocněn tím, že se v podstatě tělo snaží zbavit všeho,…. ale voda je všude kolem vás, protože jsme byli 5 m pod hladinou moře. Děkuji kyslíku za záchranu. I když jsem nepředpokládala, že se ještě kdy nadechnu. Paniku v několika sekundách nutně muselo vystřídat uklidnění a vědomé „ovládnutí“ situace. Mozek je velmi silný vládce a dokáže pomoci i v těch nejtěžších chvílích. Věřte, že čím dřív se naučíte pracovat s vlastním mozkem vědomým způsobem, tím kratší budou nepříjemné situace, kterým jste vystaveni. Od této chvíle to vím. Byla to také poslední situace, kdy k něčemu obdobnému došlo.

Kurz poté pokračoval v příjemném duchu a potápěním ve volném moři. Po týdnu jsme s kamarádem dostali certifikát na potápění do 18 m. Byla dřina přimět tělo plavat v jedné úrovni a v klidu, ale ta krása kolem za to stála. Mohu doporučit. Pod mořskou hladinou je příjemný klid. Čas jakoby se zastavil, když plavete nad barevnými korály. Jste obklopeni různými druhy ryb, tu zahlédnete v útesu chobotnici nebo murénu. V Austrálii při potápění na Velkém bariérovém útesu, se skupině zkušenějších potapěčů poštěstilo vidět také žraloka a Karetu obrovskou. V budoucnu se na obdobné setkání těším i já.

Ponaučení z tohoto týdne vedoucí k rozvoji vlastní osobnosti:

  • * Dělej věci, které ti přijdou do cesty beze strachu – to ti dává vetší sílu a důvěru v jejich splnění.
  • * Překonej strach vědomě. Odmítni jej živit ve vlastním těle.
  • * Když už se bojíš a pohlcuje tě panika, zhluboka se nadechni a uklidni  – tento bod je důležitá startovací čára k úspěšnému zdolání „překážky“.
  • * Každý drobný krok přes příznaky strachu tě dovede o značný kus k dosažení výsledku.
  • * Každý den a každá situace je jiná, proto přestaň živit strachy a předsudky z minulosti. Vezmi odpovědnost do vlastních rukou.
  • * Vědomé rozhodnutí na počátku a víra ve výsledek, který chceš dosáhnout ti jsou velkou oporou.
  • * Nepochybuj!